Klientka, 60 let, přišla do naší ambulance s čerstvě diagnostikovaným diabetem 2. typu. Naměřené hodnoty byly výrazně zvýšené: glykémie 18,8 mmol/l (norma do 7,8mmol/l), glykovaný hemoglobin HbA1c 102 mmol/mol (norma do 45mmol/mol).
Byla okamžitě zahájená léčba inzulínem. Pacientka měla obavy z komplikací a hledala udržitelný způsob, jak zvládnout cukrovku.

Na nutriční terapii se stanovily postupné a dlouhodobě udržitelné kroky:

• Pravidelná strava – tři menší jídla denně, bez večerního přejídání
• Omezování sladkostí a slazených nápojů, nahrazení bílého pečiva celozrnným
• Zvýšení příjmu bílkovin a vlákniny
• Pravidelná pohybová aktivita – chůze, jízda na kole, domácí cvičení

Po třech konzultacích došlo k výrazným změnám

• Váha 67,1 kg (pokles o 13,8 kg, z toho 12 kg tukové hmoty)
• BMI 23
• Glykémie 7,3 mmol/l, HbA1c 45 mmol/mol
• Inzulín byl vysazen, pacientka nyní užívá pouze metformin

Pacientka se naučila plánovat stravu tak, aby si občas dopřála i mimo domov, například při obědě v restauraci nebo při společenské příležitosti, a přitom udržuje stabilní kompenzaci diabetu.

S touto pacientkou, ženou s diabetem 1. typu, jsme se poprvé potkaly před dvěma lety. Přišla ve chvíli, kdy hlavně chtěla zhubnout.
Na začátku byla obava z jídla i hypoglykémií, nepravidelný režim, tendence nejíst přes den, výkyvy glykémií, časté hypoglykémie, únava, stres a psychická zátěž.
V minulosti dokázala výrazně zhubnout, ale za cenu velkého omezení příjmu. Hmotnost pak kolísala a návrat k jídlu byl spojený se strachem, že „jakmile začne jíst, váha půjde rychle nahoru“. Objevovaly se dny bez jídla, nevolnost po jídle, ztráta svalové hmoty a pocit selhání.
Postupně jsme pracovaly s edukací, počítáním sacharidů, složením jídelníčku, pohybem, spánkem i psychickou stránkou. Ne vždy to šlo rovně. Po určité době se pacientka na čas ztratila z péče a vrátila se s jojo efektem. Považuji za skvělé, že se nebála přijít a znovu zahájit nutriční terapii.
Na nárůstu hmotnosti se pravděpodobně podílelo více faktorů: opakované hypoglykémie a jejich dojídání, únava, stres, horší spánek, nepravidelný režim a práce na směny.

Proto pro nás cílem nebylo jen snížit číslo na váze.
Cílem bylo nejdřív obnovit pravidelnost.

Znovu projít edukaci ohledně vhodného výběru potravin, počítání sacharidů a dávek inzulinu. Najít režim, který bude udržitelný.

V květnu 2026 byla kompenzace diabetu stále neuspokojivá — HbA1c 62 mmol/mol, čas v cílovém rozmezí 59,1 %.
V květnu 2026 byla poprvé nasazena bezhadičková inzulinová pumpa EasyPatch a pacientka zároveň začala dodržovat dietu se sníženým množstvím sacharidů.

Po nasazení pumpy a při nízkosacharidové stravě, přibližně 100 g sacharidů denně, pacientka popisuje, že lépe spí, protože nemá stres z nočních hypoglykémií. Vymizel „vlčí hlad“ a nemusí dojídat hypoglykémie.

Data z pumpy nyní ukazují:
• průměrná glykémie 7,8 mmol/l
• čas v cílovém rozmezí 86,6 %
• čas pod rozmezím 0,3 % — tedy minimum hypoglykémií

Čas v cílovém rozmezí se tedy zvýšil z 59,1 % na 86,6 %.
Celková denní dávka inzulinu klesla z 62 j/den na 46 j/den.

Je zajímavé, že pumpa v tomto případě funguje velmi dobře. V praxi ale vídáme, že automatický režim nemusí každému fungovat ideálně, mimo jiné kvůli nepřesnostem senzorů. U této pacientky hraje velkou roli pečlivá kalibrace senzoru — i 1–2× denně — díky které má systém kvalitnější vstupní data a může lépe reagovat.

Myslím, že za aktuálním zlepšením nestojí jen technologie samotná.
Velmi pravděpodobně se potkalo více faktorů najednou: motivovaná pacientka, pravidelnější režim, méně stresu, nízkosacharidová strava, méně hypoglykémií, menší potřeba „dojídání“ a kvalitnější spánek.

Nutričně je stále na čem pracovat — příjem energie je nízký a vlákniny zatím není dost. Ale důležité je, že pacientka jí pravidelněji, plánuje si jídlo, zajímá se o složení stravy, zapisuje si jídelníček a správně počítá sacharidy i je zadává do pumpy. Boží!!!
Tak jí držte palce společně se mnou, ať je to takto skvělé stále! 💕 Mgr. Bohnerová